29. listopadu

Příběh z úpatí Chřibů

Dostala se mi do rukou vaše výzva k poskládání příběhů o dárcovství, a jelikož jsme právě dotáhli jednu malou akci takového typu, napadlo mě, že bych mohla přispět naší troškou do mlýna.

Nad Kyjovem vede polní cesta spojující město s Čeložnicemi, které leží na úpatí Chřibů. Je to krásná cesta vinoucí se po hřebeni kopce zvaného Jasná hora, kolem vinohradů, s výhledem na všechny strany - vidět je až na Javořinu.

V místě zvaném U lip, kde se potkává hranice čtyř katastrů, je křížek (ten jsme s obcí Kostelcem nechali obnovit před třemi roky) a oblíbené zastavení na této cestě.

Cesta je hojně využívána lidmi po celý rok - od jara do podzimu tudy chodí lidé na procházky, běhat, venčit psy, užívat si volnosti. A v zimě, když napadne sníh, je zdejší cesta hlavní běžkařskou magistrálou pro široké okolí.

Protože moje stařenka pochází z Čeložnic a já jsem se zase narodila na okraji Kyjova v Nětčicích, kam cesta přímo vede, cítím se s touto cestou vnitřně spojena. Jedny z mých prvních dětských vzpomínek se týkají dobrodružných výprav k lesu, které podnikala parta starších kluků s mým bratrem, a mě brali sebou, do malé kárky, protože bych celou cestu tam a zpátky sama neušla.

Později jsme tudy často chodívali s turistickým oddílem a vůbec to byl směr, kterým jsem vždy hodně chodila. A mám to tu proto hodně ráda. A jak jsem postupem času zjistila, nejsem v tom sama.

V posledních letech se bohužel krajina kolem Kyjova hodně mění, v drobných ale velmi negativních zásazích. Zemědělci opět rozorávají polní cesty, vyřezávají remízy, aleje, orají až na samotný okraj cest, ubývá zeleně, keřů, stromů a travnatých plošek. Kolem jsou lány agropouště.

Také kolem mé oblíbené cesty postupují zemědělci na orných plochách stejně nešetrně, a tak v úseku mezi Lipami a Čeložnicemi zbyl jediný poslední remízek u cesty, jinak je vše rozoráno. V remízku živoří několik málo menších javorů, letos dokonce zemědělci vyřezali veškeré keře v tomto remízku. Taková necitlivost vůči krajinotvorným prvkům mě dlouhodobě hodně štve, až jsem vyslovila myšlenku, že je zapotřebí provést guerrilovou akci.

A tu jsem také v říjnu vyhlásila, pod hlavičkou Českého svazu ochránců přírody Kyjov, kde jsem členem. Poslala jsem email svým známým a kamarádům s žádostí o dar  - peníze, abychom mohli koupit a vysadit nové stromky na místě posledního remízu a tím ho zachránit.

Během pár dnů jsme takto získali 24 tisíc korun od 17 dárců, do akce se nadchla také starostka vedlejší obce Kostelec. Ta navíc zajistila další 4 tisíce jako dar od mikroregionu Moštěnka a přidala k původnímu remízku ještě jeden na druhé straně obce, který také trpí neustálým zmenšováním plochy kvůli rozpínavé orbě.

Nakoupili jsme 21 opravdu vzrostlých stromků, kůly, úvazy.... a během tří dnů za pomoci pracovníků z obce, skautů z Kostelce a části dárců jsme stromy vysadili. Bez dalších cavyků, papírů, žádostí, souhlasů, atd. Prostě guerrila :)

Navíc původně s výsadbou měly pomoci děti ze čtyř okolních malotřídek, které se dvakrát do roka setkávají právě U Lip, jenže nám hodně napršelo a děti nemohly přijít. Ale mají z družin připravené fáborky s nápisy "Toto jsou naše stromy" a "Zachraňujeme remíz", takže jestli bude tuhá zima, vyrazíme s dětmi po namrzlých cestách na Jasnou horu a uděláme předvánoční setkání malotřídek se zdobením nových stromků v krajině.

A pak nás čeká pokračování, jak stromky ochránit proti postřikům. Zemědělci si vůbec nelámou hlavu s tím, že stříkají i za okraj pole. Takže plánuju na jaro další akci, bude zapotřebí vybrat peníze, abychom kolem stromků mohli natáhnout zástěnu z geotextilie a ochránili je tak proti herbicidům.

Jsem zvědavá, kolik dárců se přidá tentokrát.

Zuzka Veverková